Učitel hudby, který poznal a rozvíjel talent Antonína Dvořáka, působil a zemřel v Minicích

… připomínáme si 120 let od Dvořákova úmrtí:

První Dvořákův učitel hudby Josef Spitz (Špic) se narodil v roce 1807/ 1809* v Zálezlicích. Studoval v Litoměřicích a Praze, učitelské vzdělání nabyl v kostele sv. Jindřicha v roce 1828. V letech 1833 a 1834 navštěvoval letní hudební kurzy na Jezeří, jejichž cílem bylo vzdělávat/zdokonalovat v hudbě učitele a učitelské pomocníky celého lobkowiczkého panství v chrámové hudbě (zakladatelem školy na Jezeří byl kníže Ferdinand Josef Jan Lobkowicz). “V těchto seminářích byli kandidáti bezplatně vyučováni obecné hudební nauce, harmonii, kontrapunktu, hře na varhany a jiné nástroje. Spolu se Spitzem se kurzu účastnilo dalších dvacet učitelských pomocníků. Mezi nimi byl též jeho bratr/bratranec* Antonín, lidé si je často pletli, přestože byl Josef o 16/18* let mladší. Antonín tou dobou učil v Nelahozevsi. Když o dva roky později zemřel, stal se Josef jeho nástupcem,” podotkla Eleonore Kinsky, kurátorka a programová manažerka Rodného domu Antonína Dvořáka.

Oba pokrevním poutem spjatí učitelé měli pro hudební historii dolního Povltaví rozhodující význam. Představovali pravé typy někdejších českých venkovských učitelů – muzikantů. Od 17. století bylo v Čechách totiž běžné, že učitelé na vesnických školách byli především hudebníci.

Ještě před kurzem na Jezeří (v roce 1832) se Josef stihl oženit s velmi laskavou dcerou minického dosluhujícího školmistra (říkali jí “Dušička”, každého tak nazývala) a nastoupil na tchánovo místo. Byl nadějným hudebníkem, pro roudnické Lobkowicze složil několik drobných skladeb. Tradovalo se, že uměl hrát snad na všechny hudební nástroje. Měl dokonce vlastní klavír, což v té době představovalo skutečnou vzácnost. V minické houslové škole vyučoval hudbě okolo roku 1832 a posléze mezi lety 1862-1866, dále učil v Zálezlicích, Chlumíně a Nelahozevsi (1836/7/8-1862*), kde se v roce 1841 narodil jeho nejslavnější žák.

Říkalo se, že Spitzův plat v Nelahozevsi byl nejhorší v celém okolí, obec byla chudá, rodiče nebyli schopni platit školné, z něhož se odvozovala odměna pro učitele. Jeho plat zdaleka nestačil na obživu velké rodiny, požádal tedy knížete Lobkowicze o podporu, ta mu byla poskytována převážně v naturáliích. Ani bydlení neměl vyhovující, ve škole, kde vyučoval, rovněž bydlel, měl pro celou rodinu (pravděpodobně 6 dětí) pouze jednu místnost, jak dokládá nelahozeveská církevní kronika: “Školní světnice nachází se v přízemí vrchnostenského domu proti vinopalně, kdež i učitel svůj dosti bídný byt, pozůstávající z jednoho pokojíku, má.” Dalším důkazem toho, že dlouhodobě setrvával v bídě a hladu, je i jedno z písemných svědectví, že své zemřelé děti musel pohřbívat v rakvičkách z neohoblovaných prken. Z existenčních důvodů se ucházel o místo jinde, což se mu podařilo až v roce 1862 opět v Minicích, tato pracovní změna se mu však o čtyři roky později stala osudnou…

Přese všechny životní útrapy byl Josef Spitz nesmírně ryzí a ušlechtilý člověk, což potvrzuje i nelahozeveská církevní kronika v zápisu z roku 1861, která se o něm vyjadřuje jako o člověku mravném a spolehlivém. Po celý svůj život tu byl především pro práci a hudbu. Skrze jeho profesi došlo ke klíčovému setkání s jeho nejslavnějším žákem – Antonínem Dvořákem. “S klasickou hudbou se malý Antonín patrně poprvé setkal v místním kostele svatého Ondřeje (v Nelahozevsi), kde byl regenschorim jeho pozdější učitel Josef Spitz,“ podotkla muzikoložka Eleonore Kinsky.

Spitz si chlapcova nadání všiml jako první a od samého začátku bojoval za to, aby šel dále na studia. Poskytl mu základy ve hře na housle, na klavír a pravděpodobně i ve zpěvu. Jeho žák mohl brzy vystupovat v šenkovně před hosty (jeho otec vlastnil hostinec), později i na kostelním kůru.

A jak vypadaly poslední roky života učitele Spitze? Psal se rok 1866, když do Kralup vtrhlo pruské vojsko, sice se tu nebojovalo, ale ztráty na obyvatelích byly veliké. Způsobila je cholerová epidemie, kterou sem Prusové zanesli. Minický kronikář Josef Houdek do kroniky napsal: „V tom roce po uzavření míru byla tak silná cholera, že od 1. září do 10. září zemřelo v obci Minice 23 duší. Na Narození Panny Marie zemřelo v čís. 29 u Šitanců matka Šitancky, Šitanc, Šitancová, syn Josef a jedno dítko. Dne 4. zemřela pak dcera Tekla. To byl smutný pohled, když muž se ženou, syn s otcem do kostnice odvezeni byli.

Dne 8. zemřel u rána syn pana učitele Špice a odpůldne zemřel pan učitel Špic (8./11. 9. 1866* v Minicích). Osudným se panu učiteli stalo, že byl přeložený z Nelahozevsi na minickou školu. Kolik lidí zemřelo na choleru v Kralupech celkově, není známo. Kralupský kronikář a rychtář Antonín Slabý v té době již nežil.

“Po učiteli Spitzovi zůstaly některé hudební pomůcky (např. rukopisná houslová škola) a skladby, také několik dokumentů svědčících o životě plném obětavosti a odříkání. Po nějaké památce na svého prvního učitele se sháněl i Antonín Dvořák, měl jej velice rád, i přes jeho přísnost, některé věci od chudé vdovy proto zakoupil, díky tomu se dochovaly dodnes,” uvedl v článku “Antonín a Josef Spitzové – dvojí výročí” Ing. Otakar Špecinger.

Po smrti Josefa to nebylo pro jeho ženu rovněž jednoduché, vdova tedy požádala Lobkowicze o podporu, bylo jí vyhověno a renta jí byla vyplácena až do konce života.

“Při výkopových pracích pro uložení kabelu v Horní ulici v Minicích narazili kopáči ve výkopové rýze na mnoho lidských kostí a lebek. Jen část jich byla uložena na jedno místo ke hřbitovní zdi. Byli to jistě zemřelí na choleru z roku 1866. Cholerová pohřebiště byla vždy mimo farní nebo obecní hřbitovy, těsně za nimi nebo v polích. Mezi lebkami a kostmi minického hrobu jsou patrně i pozůstatky pana učitele Spitze, nemá tedy vlastní hrob. Zapomenut ale nebyl. Na jeho počest se jedna z minických ulic jmenuje „Josefa Spitze“, uvedl Ing. Josef Stupka v článku pro Kralupský zpravodaj v červenci roku 2016.

Připravila Andrea Jůnová

Poděkování Eleonore Kinsky, kurátorce a programové manažerce Rodného domu Antonína Dvořáka, za poskytnutí informací pro vyhotovení článku.

Přijďte se podívat do nového muzea v Dvořákově rodném domě v Nelahozevsi, které bude otevřeno v době letních prázdnin ve zkušebním provozu a na podzim pak v provozu plném.

*zdroje se neshodují

https://www.kralupskyzpravodaj.cz/2016/07/03/pruske-vojsko-v-kralupech-v-roce-1866/

https://www.nelahozeves.cz/nase-obec/antonin-dvorak/

https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/vysledky/?src=kl_us_redo_cat&field=AUK1&term=%22%5Ekl_us_auth%5C*p0204407%5C*xcla%5E%22&qt=mg

https://www.kralupskyzpravodaj.cz/wp-content/uploads/2020/09/07-08-kz-leto.pdf

https://www.zamek-jezeri.cz/cs/o-zamku/hudebni-minulost

https://operaplus.cz/musica-florea-dvorakovi-ucitele-a-liehmann-a-j-spitz/

Bratři Spitzové, hudba, minická škola a Nelahozeves / Ot. Špecinger .  Mělnicko. Roč. 45, č. 37 (20060913). Plný košík na neděli. S. 10.

Antonín a Josef Spitzové – dvojí výročí / Otakar Špecinger. Mělnicko. Roč. 35, č. 38-39 (26.09.1996), s. 4