Moje díla patří sem, nepotřebuji dělat díru do světa

Moje díla patří sem, nepotřebuji dělat díru do světa…

říká malíř Martin Frind, který aktuálně pracuje na dvou zakázkách pro naše město

Na dubnovém veřejném zasedání dali zastupitelé zelenou dvěma uměleckým projektům, které zkrášlí naše město a připomenou jeho minulost.

Připravovanými pamětihodnostmi jsou plastika portrétu bývalého starosty Josefa Vaníčka, který pracoval pro město v letech 1919–1939, jež bude umístěna na budovu úřadu práce.

Druhou památkou bude reliéf první parní lokomotivy, která v roce 1849 přijela po nové trati Praha – Podmokly – Drážďany do Kralup. Její příjezd symbolicky ukončil staré časy a způsobil přerod malé obce na průmyslové město.

Podoba obou děl byla svěřena do rukou lokálního umělce Martina Frinda, často nazývaného malířem undergroundu.

Malíř/umělec netvoří pro naše město poprvé, je autorem pamětní desky na budově bývalé synagogy, namaloval svatého Jiřího do lobečské kaple či sluneční hodiny pro bývalý mlýn v Rybově ulici.

Pane Frinde, v jakém stádiu je plastika starosty Vaníčka a reliéf lokomotivy?
Ve stavu polotovaru. První na řadě je reliéf lokomotivy, dělám na něm ve veltruském ateliéru, bývalý starosta Vaníček přijde na řadu hned poté.

Měl jste u těchto zakázek nějaký prostor pro kreativitu?
Na Vaníčka se těším, to bude radost, tam budou možnosti kreativity větší, ale z mašinky se raduji už méně, tam jde o konkrétní věc, město mělo velmi přesnou představu o výsledku, takže tam moc možností pro rozvolnění uzdy fantazii nezbylo. Ale i tak přemýšlím, čím ji okrášlím, aby to nebyl jen obyčejný model mašiny, ten by totiž mohl udělat nějaký modelář, reliéf tedy bude něčím ozvláštněný.
Kdy budou zakázky dokončeny?
To ví jen Pán Bůh (smích). Dělám si legraci, vidím to na konec léta.

Čemu se věnujete raději, obrazům nebo plastikám?
Jsem malíř, který se nebrání plastikám, jsem tedy výtvarník.

Prozradíte nám něco o svých budoucích projektech?
Pro Kralupy chystám ještě jednu věc, ale tu zatím nemůžu prozradit, nechte se překvapit. Mám cca 3 výstavy do roka. Není to tak dlouho, co jsem vystavoval v blízkých Veltrusích.

Máte nějaký sen, co se malířiny týká?
Sen každého malíře je vystavovat v New Yorku na Manhattanu, i já jsem o to stál, před dvěma lety mí přátelé (muzikantka a spisovatel) přišli s tím, že by se to dalo realizovat, ale já jsem to odmítl, muzikantka byla naštvaná, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že kdyby tato nabídka přišla před deseti lety, tak bych ji vzal, ale teď už se mi do toho nechce, mám pocit, že moje věci patří sem, nepotřebuji dělat díru do světa za každou cenu.
Vloni byl na stáži na jedné prestižní univerzitě můj syn, sochař, byl se v té výstavní síni podívat. Dost tím ovlivnil moje rozhodnutí, ještě tedy uvidím. Ale nerad cestuji, nejraději bych to tam nějak poslal.

Dočetla jsem se o vás, že inspiraci sbíráte ve svém okolí – jste patriot?
To ne, ale jsem tu rád, jsem totiž poloviční Čech, mám německé předky.

Jaký typ zakázek máte nejraději? Jsou to volná zadání?
Jsem rád za volnou ruku, ale potřebuji znát termíny požadovaných dokončení, jak by potvrdila moje žena, jsem totiž línej. Když budu mít na práci rok, 11 měsíců budu dělat skicy, hrát si s tím, přemýšlet nad tím, až když si uvědomím, že to mám za týden odevzdat, tak se ze mě kouří a jedu.

Existuje nějaké vysněné zadání, které byste chtěl ztvárnit?
Nechávám vše plynout, jak to přichází. Nějaké nápady ale mám. Letos bych chtěl udělat ještě jednu knížku. Nedávno jsem pracoval na ilustracích ke sci-fi hororu, to byla legrace, to jsem nikdy dříve nedělal… Čekají mě ilustrace k básním kamaráda – Ivana Martina Jirouse (Magora), na to se velmi těším.

Máte svá oblíbená témata nebo naopak taková, která byste odmítl?
Kdysi, když jsem bydlel ve Vysočanech (na konci 90. let), chodil jsem do jedné oblíbené putiky, vyskytovali se tam i skalní příznivci hnutí Skinhead, náckové, ti mě pak zatáhli do jednoho bytu, nabízeli mi hodně slušné peníze za to, když jim tam na zeď nakreslím Hitlera. Tenkrát jsem na tom nebyl finančně vůbec dobře, ale věděl jsem, že tohle dělat nechci. Nicméně na mě byli čtyři a visel tam hákový kříž, tak jsem usilovně přemýšlel, jak se z toho nejlíp vylhat, nebylo to příjemné, ale naštěstí to dopadlo dobře… Tato témata – Stalina, Hitlera a jim podobné – nikdy malovat nebudu.

Za vašimi díly se skrývají příběhy, řeknete nám nějaký?
Obraz, u kterého si povídáme, se jmenuje Za světlem, je to cesta za něčím pozitivním. Na obrazech mě baví naznačovat, příběh záměrně nedokončuji. Konečné vyznění nechávám na divákovi/příjemci díla. Každý si v obraze může najít to své…

Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová

Medailonek:

Martin Frind se narodil 15. května 1963. Na umělecko-průmyslové škole se věnoval užité grafice, na Akademii výtvarných umění figurální a monumentální malbě, také experimentální kresbě a plastice. Vystavuje doma i v zahraničí, má na kontě několik ocenění za svoji práci. Inspiruje ho zdejší krajina a příběhy lidí.

Za světlem, Martin Frind

Rozhovor s Martinem Frindem.