Klapot překlápějících se štítků má s nádražím spojený každý z nás

Málokdo však ví, že naše kralupské zařízení patří mezi posledních pět funkčních v zemi (spolu s Chomutovem, Karlovými Vary – dolním nádražím, Klatovy a Mostem) z původních 35 stanic na území ČR. V Mostě a Klatovech bude informační systém Signaltron nahrazen v rámci rekonstrukcí, které se právě připravují. Máme zde tedy raritu. Pojďme se podívat na okolnosti jejího zrození, života a postupného zániku…

Od počátků železniční dopravy zajišťovali informování cestujících na nádražích staniční vrátní. Původně tak činili vyvoláváním příslušných informací, později obsluhovali i jednoduché plechové informační tabule v nádražních halách, podchodech a na nástupištích. Zatímco o vyvolávání je po druhé světové válce začal masivně připravovat staniční rozhlas, primitivní mechanická informační zařízení zůstala v provozu ještě několik dalších desetiletí a v některých stanicích se s nimi můžeme setkat dodnes. Rostoucí provoz a zvyšující se počet cestujících nakonec donutil železnici, aby se poohlédla po vhodném informačním zařízení, jehož činnost by bylo možné ovládat centrálně a jediným zaměstnancem.

Zároveň byly třeba dostatečně velké informační tabule, které mohly zaručit kvalitní viditelnost a čitelnost z různých úhlů. Přesně takový systém nazvaný Signaltron vyvinula firma Enrico Boselli, S. p. A. sídlící v italském Miláně. Systém byl primárně určený pro leteckou dopravu. Pro velký zájem aerolinek jej začaly pobočky firmy vyrábět v několika státech světa. V létě 1968 ho již používala významná mezinárodní letiště JFK v New Yorku, Orly v Paříži, Tempelhof v Berlíně, italský Janov nebo Rio de Janeiro.

K rozšíření povědomí o technické novince přispěla nemalou měrou tehdejší média. Prestižní magazín Air Transport World přinesl obsáhlý rozhovor se zástupcem americké pobočky Signaltronu panem de Dube, kterého označil za jednu z největších autorit v oboru letových informačních zařízení. Tento bývalý viceprezident společnosti Compometer již navrhl řadu mimořádně hospodárných informačních systémů pro některá mezinárodní letiště. Ve spolupráci se svým synem Janem de Dube, prezidentem společnosti Signaltron, a s inženýry letištní správy v New Yorku, vyvinul mimo jiné i informační tabule pro tamní Kennedyho letiště.
Pan de Dube zdůvodňoval své přesvědčení o vhodnosti užití klapkového systému zřetelným, jednoduchým a dobře čitelným podáním informace cestujícím, kteří chtějí rozpoznat na první pohled společnost, jejímž letadlem cestují. Na listy klapkového systému bylo totiž možné natisknout jakýkoliv grafický prvek.

Hlavní konstrukční zásady, za nimiž stál celý úspěch Signaltronu shrnul pan de Dube do deseti bodů:

„1. Je to kompaktní jednotka, která neobsahuje složité oddělené bloky, 2. žádné jemné a choulostivé díly. 3. nezničitelný paměťový válec vyrobený z materiálu, který poskytuje záruku na celou dobu životnosti zařízení. 4. kontakty musí být samočisticí bez nutnosti seřizování, 5. ozubená soukolí musí být nezničitelná – vyrobená z kovu a nikoli z plastických materiálů, 6. uložení klapek musí být pružné, aby nedošlo k jejich poškození při montáži, nebo dokonce během funkce systému. 7. všechna relé musí být neprodyšně uzavřena bez nutnosti čištění nebo seřizování, i když jsou tato relé dražší, jsou rentabilní, neboť poskytují záruku spolehlivého provozu. 8. všechny ukazatele a další oddělené části musí mít konektorové napojení. 9. jednotka musí mít vyjadřovací schopnost moderního psacího stroje, tj. psaní zřetelné abecedy, číslic, symbolů, 10. systém musí být vhodný pro práci s osmi různými velikostmi znaků pro široký rozsah pozorovacích vzdáleností. Díky nekompromisnímu dodržování těchto zásad zvítězil Signaltron nad konkurenčními systémy v tendrech na mnohá světová letiště.”

V roce 1968 se vývojoví pracovníci Signaltronu zaměřili na zdokonalení řídicího systému ovládání informačních tabulí. Vyvinuli plně automatizované pulty, které umožnily obměnu značného počtu znaků ve velmi krátkých časových úsecích, také zabezpečení proti chybné manipulaci. Použití děrných štítků vkládaných do čtečky umístěné na ovládacích pultech umožnilo zobrazit i ty nejsložitější sestavy informací do několika sekund od chvíle, kdy padlo příslušné rozhodnutí.
Podle pana de Dube mohl pult v nouzových případech obsluhovat i vrátný nebo pokladní. „Vše, co se muselo vykonat, bylo vsunout programovou kartu a stisknout tlačítko.“

Počátek používání v železniční dopravě
Provedení informačního systému Signaltron nevylučovalo jeho možné využití pro různé druhy dopravy. Jeho upravené verze zakoupily západoevropské železniční společnosti. Tehdejší ČSD, které stále využívaly primitivní mechanické prostředky, se nejprve snažily zlepšit informování svých cestujících instalováním staničního rozhlasu na všech větších nádražích. Živě podávané hlášení však nemělo dostatečnou kvalitu. Při pokusech o jeho častější opakování docházelo k otupování pozornosti cestujících a ani experimenty s magnetofonovými nahrávkami nepřinesly očekávané výsledky.
Pouhého čtvrt roku po tom, co vstup armád Varšavské smlouvy zadusil Pražské jaro, vyšel v prosincovém čísle časopisu Letectví a kosmonautika článek o Signaltronu. Jednalo se o text převzatý z magazínu Air Transport World, uvedený poněkud patetickým titulkem „Signaltron – úspěch Berků z Dubé“. Vedení státu si totiž i ve vypjaté politické atmosféře uvědomovalo důležitost možného získání velmi zajímavé a moderní zahraniční technologie.
Na možnost zavedení Signaltronu u nás tak zareagovalo vedení železnic neobvykle pružně a ihned o ně projevilo zájem. Licenční výrobu zařízení měl zajistit podnik Elektročas Praha. Tento závod vyráběl a instaloval centrálně řízené hodinové systémy včetně zařízení sloužících k signalizaci – například pro školy nebo k evidenci docházky pro továrny. Firma se také zabývala výrobou a údržbou věžních hodin.
Po podpisu licenční smlouvy došlo s platností od 1. srpna 1969 k přejmenování národního podniku Elektročas Praha na Pragotron, n. p. A v následujících měsících již probíhala příprava na domácí licenční výrobu zařízení Signaltron. Původní výrobní sortiment Elektročasu samozřejmě zůstal zachován i po změně názvu, a to včetně nejprestižnější činnosti, kterou byla údržba orloje.

První Signaltrony v Čechách
Informační zařízení muselo samozřejmě projít řádným ověřovacím provozem, pro který bylo vybráno olomoucké hlavní nádraží, a to poslední květnový den roku 1970. Během zkušebního provozu se na zařízení vyskytly pouze drobné závady, které výrobce následně odstranil, a tak 5. května 1972 schválilo Federální ministerstvo dopravy ČSSR zaváděcí list, kterým povolilo používání informačního zařízení Signaltron na síti ČSD. Došlo rovněž k zahájení jeho sériové výroby.
Na jaře 1971 zařízení obdržela železniční stanice Praha střed, dnešní Masarykovo nádraží. V roce 1972 došlo k jeho aktivaci i v železniční stanici Praha-Smíchov a hned v následujícím roce se počítalo s nasazením na dalších velkých nádražích, konkrétně v Pardubicích, Hradci Králové, Bratislavě nebo Nových Zámcích. Od zahájení licenční výroby zařízení do konce roku 1989 došlo k instalaci informačního systému Signaltron ve 30 železničních stanicích na území současné České republiky (převážně na velkých stanicích a přestupních uzlech).

Předpokládaná životnost zařízení byla 20 let. Jeho pořízení znamenalo značné finanční výdaje. Cena kompletního zařízení pro jedno velké nádraží včetně jeho instalace dosahovala tří milionů korun (trojnásobek této částky stála v té době nová elektrická lokomotiva). V železničním provozu se systém osvědčil, k jeho největším nevýhodám však patřila náročnost na údržbu vyvolaná velkým množstvím pohyblivých a mechanicky opotřebovávaných součástek.
Signaltron se postupně rozšiřoval nejen po československé železniční síti, ale i po letištích, na autobusových nádražích, v upravené verzi i v jídelnách. Velký zájem začaly mít i státy bývalého východního bloku. Národní podnik Pragotron své výrobky exportoval do téměř všech socialistických států. Mezi největší odběratele patřila Německá demokratická republika, Maďarská lidová republika nebo Polská lidová republika. Pragotron se tak stal velmi prosperujícím podnikem.

V roce 1981 došlo k jedné důležité organizační změně. Dosavadní samostatný národní podnik Pragotron byl změněn na závod a začleněn do koncernového podniku Závody průmyslové automatizace. Zajímavou transformací prošel i vlastní název zařízení. Výrazné nápisy s názvem jeho výrobního podniku umístěné na všech typech informačních tabulí vedly nejprve železniční zaměstnance a následně i širokou veřejnost k užívání pojmu Pragotron namísto Signaltron. Termín Pragotron se nakonec vžil natolik, že začal být v osmdesátých letech 20. století používaný i v oficiálních dokumentech ČSD, a zcela tak vytlačil původní název.
Po změně politických poměrů v listopadu 1989 došlo ze strany tehdejších ČSD k omezení investic. Železnice procházela reformami a úspornými opatřeními.

Období první poloviny devadesátých let poukázalo na hlavní slabinu tohoto zařízení, změny přepravních proudů způsobených rozpadem východního bloku, příjezd prvního spoje EuroCity nebo ukončení provozu velkého množství přímých spojů na Slovensko po rozdělení společného státu Čechů a Slováků na silvestra 1992, znamenalo výměnu nebo nový potisk mnoha listů v zařízeních Signaltron. Tento servis nadále zajišťovali zaměstnanci Pragotronu. Stále častěji se však potýkali s množícími se poruchami ovládacích stolů vznikajícími v důsledku dlouholetého a ve většině případů i značného provozního zatížení. V době nástupu výpočetní techniky oslovilo vedení železnic výrobce s dotazem na možnost jejího využití. Požadavek na ovládání čtvrt století starého analogového systému počítačem vyřešil podnik Pragotron pomocí elektrické rozvodné skříně (ERS).

Nový způsob ovládání výrazně zjednodušil a urychlil obsluhu. Namísto ovládacího stolu ji zprostředkovával počítač s příslušným programovým vybavením aktualizovaným s každou změnou jízdního řádu. Tato modernizace však vedení drah neuspokojila na dlouho, začalo se poohlížet po novějším systému.
S rychlým vývojem moderních technologií ve druhé polovině devadesátých let nestačila železniční úřední mašinerie držet krok. V průběhu roku 1996 došlo k aktivaci předposledního informačního zařízení Signaltron ve stanici Chomutov. Jednalo se zároveň o poslední železniční zakázku státního podniku Pragotron. Ztráta trhů v bývalém východním bloku i výrazné snížení poptávky po jeho výrobcích v České republice i na Slovensku se mu staly osudnými. Od 18. února 1998 s stal podnikem v likvidaci, o tři roky později (6. srpna 2001) na něj byl prohlášen konkurz a 13. března 2007 zmizel jeho název definitivně z obchodního rejstříku.

Přechod na jiný systém
První pokus o náhradu informačního systému Signaltron modernějším zařízením učinily ČD v roce 1993, do stanice Praha hlavní nádraží zakoupily novější elektromechanický vizuální systém NET 2000 italské firmy Solari di Udine, S. p. A. Technologický vývoj v této oblasti šel rychle dopředu, přibývali další poskytovatelé inovativních zařízení.
Nejmladší společností působící na poli železničních informačních systémů je firma Elektročas, s. r. o. Vznikla v roce 1997 a snaží se navázat na dlouholetou tradici podniku Elektročas i Pragotron, jejichž ochranné známky dodnes vlastní. Vyrábí a dodává nejmodernější elektronické časoměrné soustavy pro školy, podniky, nemocnice, veřejné budovy, veřejná prostranství, věže, kostely, sportoviště a železniční autobusovou i leteckou dopravu (i v Kralupech jejich hodiny na mnohých veřejných místech najdeme – např. na radnici, na věži kostela). Vývoj svého informačního systému IZE dokončila v roce 1999. Součástí systému IZE je také zařízení pro nevidomé a slabozraké nazvané Akustický informační sytém. Firma Elektročas jako jediná dodává navíc i náhradní díly pro systém Signaltron, a to včetně nového potisku listů jednotek.
Moderní informační systémy nově vzniklých firem začaly samozřejmě sloužit nejen v mnoha stanicích, v nichž nebylo původně žádné podobné zařízení k dispozici, ale také vytlačovat již zastaralý systém Signaltron z míst, v nichž byl instalován. Přesto došlo ještě v posledním roce 20. století k aktivaci ještě jednoho zařízení Signaltron. V pořadí 33. stanici vybavenou tímto informačním systémem se od 29. září 2000 stalo karlovarské dolní nádraží. Jednalo se o zařízení dodané v roce 1991, které na den, kdy začne sloužit cestujícím, čekalo devět roků uložené ve skladu.

Sejde z očí, sejde z mysli?
V závěru prvního desetiletí 21. století sloužil informační systém Signaltron již jen v 15 železničních stanicích. Stejně jako u všech zařízení odebírajících se do historie se v jeho případě vytvořila skupina nadšenců, která jeho postupnou likvidaci nelibě nesla. Pouze jediný příznivec zařízení Signaltron se odhodlal k zásadnímu činu. Neuspokojila ho skutečnost, že některé části rušených zařízení získaly do svých sbírek muzejní expozice, různé spolky i soukromí sběratelé. Cíl, který si vytyčil, byl nemalý – získat potřebné části informačního zařízení Signaltron a instalovat je ve vhodné menší železniční stanici. Jako zdroj nezbytných dílů posloužila rušená zařízení ze stanic Děčín, hlavní nádraží a Liberec. Následovala jednání se zástupci SŽDC i udržující organizace, mezi nimiž se podařilo nalézt zaměstnance, kterým nebyl osud připraveného zařízení lhostejný. V roce 2010 se tak stalo nádraží v Novém Boru na Českolipsku 34. železniční stanicí v České republice vybavenou informačním systémem Signaltron. Novoborská dopravní kancelář se tak pyšnila původním analogovým ovládacím pultem, skříní automatiky a kontrolní tabulí. Ve vestibulu výpravní budovy informovala cestující pětiřádková odjezdová tabule. Jednalo se o jediné zařízení v původním provedení na naší železniční síti.

Aktuální stav
Aktuální stav je takový, že informační systém Signaltron dosud slouží na pěti českých nádražích, a to v Chomutově, na dolním nádraží v Karlových Varech, kde slouží společně pro železnici i autobusovou dopravu, v Klatovech, které však již nemají původní odjezdovou tabuli, u nás v V Kralupech nad Vltavou a v Mostě. Je nezpochybnitelnou skutečností, že i tento seznam se bude s přibývajícími léty ztenčovat. Nakonec přijde den, kdy zařízení, které významně změnilo tvář mnoha železničních stanic, utichne i v té poslední. Bude to kralupská či jiná? Tak či tak, v naší železniční historii zanechá nesmazatelnou stopu. Stopu, na jejímž počátku byl stesk jednoho výjimečného člověka po staré vlasti.

Informační systém Signaltron, pro který zdomácnělo označení Pragotron, se na naší železniční síti poprvé objevil před půl stoletím. Jednalo se o vizuální elektromechanický systém s dálkově ovládanými jednotkami vybavenými překlápěcími listy. Informační zařízení se skládalo z řídicího místa, z jehož ovládacího stolu byly vysílány informace, a z několika míst, která tyto informace přijímala. V místech příjmu řadilo zařízení informace do tabulí několika typů, konkrétně odjezdových, příjezdových, podchodových a nástupištních. Tyto tabule se skládaly ze zobrazovacích teleindikačních listových jednotek. Těch vyvinul výrobce hned několik typů, lišících se podle zobrazované informace. Pro různé vzdálenosti, z nichž se cestující na informační zařízení dívali, bylo možné zvolit také rozměry jednotek, a tím i dostatečnou výšku písma. Vlastní jednotku tvořil soubor listů s příslušným potiskem poháněný elektromotorkem a vybavený analogovým kódováním.

Převzato se svolením autora, redakčně kráceno ze zdroje: Říha Marek, Dráha 11/2019 (časopis), str. 4-15, Prha: Nadatur, spol. s r.o., 2019, Informace mají cenu zlata a čas jsou peníze.