Kralupy nad Vltavou – Rafinérská produkce je významným odvětvím petrochemického průmyslu. Bez produktů z ropy si dneska nikdo svůj běžný život nedokáže ani představit. A právě s Kralupskem je zpracování této komodity spjato více než úzce. Na počátku dvacátého století začal na Kralupsku psát historii v této sféře průmyslový závod, někdejší rafinérie minerálních olejů. Pomyslnou štafetu petrochemické výroby nese dál současná prosperující rafinérie podniku Česká rafinérská, a. s.
V prvních letech po výstavbě byla označovaná jako Nová rafinérie Kralupy – NRK. Nachází se na okraji města – v dnešním Areálu chemických výrob Kralupy. Její stříbřité kolony jsou zdaleka vidět. Letos má významné jubileum čtyřiceti let od dosažení plné plánované výrobní kapacity k datu 23. července 1975, a to v množství 400 tun ropy za hodinu. K uvedení rafinérie do trvalého provozu došlo následně zhruba o rok později – 18. června 1976.
Pro její vybudování bylo původně vybráno asi dvacet lokalit v prostoru Poděbrad, Sadské a Českého Brodu. Všechny však byly zamítnuty z vodohospodářských důvodů. Rozhodnutí ze strany tehdejšího ministerstva chemického průmyslu (ze dne 10. dubna 1966) padlo na Kralupy a bylo využito návrhu a nabídky tehdejšího vedení národního podniku Kaučuk. Jeho nedílnou součástí se také v prvních letech rafinérie stala. Kapacita nového chemického závodu měla ve své době pokrýt 70 procent plánovaného zvýšení ve zpracování ropy v tehdejším Československu.
Rafinérii vyprojektoval podnik Chemoprojekt Brno, jehož práci konzultovala anglická firma Foster Wheeler. Provoz fakticky odstartoval 22. října 1974 zažehnutím první pece v objektu surovinové destilace ropy. Jednalo se tehdy, na rozdíl od současnosti, o klasickou palivářskou rafinérii bez štěpného procesu – pouze s hydrogenační rafinací primárních frakcí a reformingem těžkého benzinu.
A ještě několik časových údajů… Kontinuální, tedy nepřetržité zpracování ropy se datuje na 25. duben 1975. První milion ropy byl zpracován v listopadu téhož roku (28. 11. 1975) a desetimilióntá tuna 13. února 1979. Rafinérie naplnila celostátní požadavek na zabezpečení pokrytí nárůstu spotřeby pohonných hmot a topných olejů, a to především ve středočeském regionu (Praha a Kladno). Časem se stala téměř monopolním dodavatelem leteckého petroleje pro mezinárodní pražské ruzyňské letiště. Na počátku zpracovávala výhradně západosibiřskou ropu typu Ural, dodávanou potrubní odbočkou z ropovodu Družba.
Tým odborných pracovníků přicházel během čtyřicetiletí existence provozu s řadou námětů k vylepšení z hlediska ekonomiky i ekologie. Nesmí se například opomenout zahájení produkce bezolovnatých benzinů, což byl tehdejší nejvýraznější příspěvek k ochraně životního prostředí v republice.
K uvedení provozu na potřebné parametry se postupně připravovaly i obsluhy pod vedením řídicího týmu. Třetinu pracovníků rafinérie tvořili zkušení „provozáci“ podniku Kaučuk, kteří „najížděli“ o deset let dříve svůj podnik na výrobu syntetického kaučuku, následně se podíleli na zprovoznění syrské rafinérie Homs II i rafinérského celku Basrah v Iráku.
Je potřeba vzpomenout na ty, kdo se výrazně zapsali do historie kralupské rafinérie, podíleli se na návrhu jejího ideového pojetí a měli výrazný podíl při jejím uvádění do provozu. Na čelním místě je bezesporu nutné jmenovat Ing. Pavla Káše, tehdy se vší pravděpodobností nejlepšího československého odborníka na rafinérie – výjimečnost tohoto specialisty spočívala v jeho hlubokých teoretických vědomostech i praktických zkušenostech i z ciziny. Stal se následně i prvním vedoucím zprovozněné kralupské rafinérie. S ním spolupracoval podpůrný tým, který připravoval a technicky řídil náběh provozu celého komplexu ve složení: Ing. Miroslav Nevosad (pozdější generální ředitel celé chemické firmy Kaučuk), Ing. Jiří Němota, Ing. Karel Hurdík, Ing. Miroslav Kasík a Ing. Vlastimil Penc. K jmenovaným se pro přípravu a náběh dále připojili Ing. Bohuslav Vlčovský (zástupce Ing. Káše) a Josef Vaněk, hlavní dispečer. Organizačně a administrativně přípravu a vlastní náběh provozu řídila první skupina vedoucích výroben ve složení Ing. J. Prajer, B. Valášek, Fr. Brůna, M. Cabrnoch a J. Sochor. Úsilí o zahájení výroby bylo podporováno zkušenými provozními pracovníky se zahraničním zaškolením. K nejvýraznějším patřili mistři provozů: P. Helebrant, K. Hajn, J. Průša, J. Kec a V. Fencl.
Při „náběhu“ rafinérie odvedli obrovský kus práce také ti, kdo odborně dozorovali průběh činností v oblasti strojní, měření i regulace a působili v dalších sférách technických činností. Vlastní zahájení výroby bylo zatěžkávací zkouškou nejen pro obsluhy technologického zařízení, ale i údržby, které reprezentovali za rafinérský celek Ing. J. Leidl, za útvary podniku Kaučuk Ing. B. Štursa a Zd. Vávra.
Unikátním prvkem provozu rafinérie bylo nasazení vysoce výkonného řídicího počítače. Má se za to, že byl možná první a jediný svého druhu v celé tehdejší Radě vzájemné hospodářské pomoci, tvořené státy někdejšího východního bloku. Jeho programové vybavení upravili pro potřeby kralupského výrobního provozu Mgr. Hurtík a Ing. Minařík se svým kolektivem.
K erudovanému týmu pro zprovoznění rafinérie v průběhu času následně přistoupili mladí inženýři J. Tlustý, I. Ottis a H. Kittel, kteří se v dalších letech stali čelními pracovníky jednak rafinérie a také podniku Kaučuk, jednak koncernu Chemopetrolu a celého holdingu Unipetrol.
Historie zpracování ropy v Dolním Povltaví tedy není jen příběhem existující rafinérie z poloviny 70. let minulého věku. Její kořeny sahají do října 1900, tedy do doby před 115 roky, kdy tu byla zprovozněna „Kralupská rafinérie minerálních olejů“.
autor a foto: Jiří Herain
Pohled do prvního velínu rafinérie před necelými čtyřiceti roky krátce po zahájení provozu výroby.
Původní velín kralupské rafinérie – srdce výrobního procesu zpracování ropy.
Noční pohled do provozu kralupské rafinérie, pořízený v osmdesátých letech minulého věku.
REDAKCE: tel. č. 
