Kralupy nad Vltavou – V prosinci loňského roku obdržela kralupská Základní umělecká škola zajímavý a neobvyklý dar – dvacetistránkový rukopis klavírní sonáty F-moll. Tento notový materiál věnoval pan Pokorný z jižních Čech, který jej nalezl v pozůstalosti po svých předcích. Autorem sonáty je Oldřich Hilmera (1891-1948) veltruský rodák, významný sbormistr a pedagog, který skladbu věnoval v roce 1916 sbormistrovi kralupského pěvecko-hudebního spolku Fibich Jaroslavu Ždímalovi (1874-1954). Jaké byly okolnosti vzniku Sonáty a její další osudy než se po sto letech vrátila zpět do Kralup?
Oldřich Hilmera po absolvování učitelského ústavu působil jako učitel na obecných školách v našem kraji, v roce 1916 učil v Mikovicích. Ve volném čase zcela žil hudbou. Soukromě se zdokonaloval ve hře na klavír a na housle u profesorů pražské konzervatoře, obětavě dojížděl do Prahy na zkoušky Pěveckého sdružení pražských učitelů a zde získané zkušenosti uplatňoval jako sbormistr velvarského spolku Hlahol.
Na veřejnosti byly s úspěchem uvedeny jeho sólové písně a sbory. Aktivně se zúčastňoval akcí kralupského spolku Fibich, kde hrál jako člen orchestru ve skupině prvních houslí, ale vystupoval i jako komorní hráč a sólový zpěvák. S Jaroslavem Ždímalem spolupracoval na nastudování Smetanovy opery Prodaná nevěsta, která byla třikrát úspěšně provedena na podzim roku 1916.
Právě zásluhou Jaroslava Ždímala a díky jeho stykům v hudebních kruzích se Hilmera v roce 1915 začal věnovat studiu skladby u K. B. Jiráka (1891-1972). Je proto pravděpodobné, že když přistoupil k tak vážnému kroku, jakým bylo zkomponování klavírní sonáty, věnoval ji z vděčnosti Ždímalovi. Ždímal byl vynikajícím klavíristou, jehož kvalit využívalo ke spolupráci tak významné hudební těleso, jakým bylo České kvarteto.
K veřejnému provedení Hilmerovy sonáty došlo pravděpodobně až po konci války, v září 1919. Dokládá to dochovaný program koncertu z Hilmerových skladeb uspořádaného tehdy činným Klubem mladých v Kralupech. Jako interpretka náročného klavírního partu vystoupila slečna Juša Šternová.
Hilmerova klavírní sonáta F-moll je čtyřvětá. První věta, virtuózní a vášnivá, která přináší a rozvíjí hlavní hudební téma skladby, je v rychlém tempu. Po ní následuje věta volná, svojí stavbou velmi připomíná druhou větu Beethovenovy Patetické sonáty. Třetí, taneční věta, je ve formě polky. V bohatých variacích v ní zaznívají části melodie lidové písně „Chovejte mě má matičko…“. Závěrečná věta sonáty je ve formě ronda a je ve velmi rychlém tempu.
Dá se říci, že provedením Sonáty v roce 1919 se pomyslná hladina nad touto skladbou uzavřela. Neúspěšné bylo pátrání po skladbě v Muzeu české hudby v Praze i u vnučky Jaroslava Ždímala. Jevilo se jako pravděpodobné, že rukopis skladby propadl zkáze při náletu na Kralupy.
Na tomto místě je třeba velmi ocenit přístup pana Pokorného, jehož zásluhou se Sonáta vrátila do míst svého vzniku. Pan Pokorný pochází z rodiny kralupského stavitele Pokorného, jejíž členové byli výbornými hudebníky a jako interpreti vystupovali na hudebních produkcích kralupského spolku Fibich. Jak se Sonáta dostala do rodiny pana Pokorného, se již asi nedovíme, jisté však je, že strýc pana Pokorného byl vynikajícím klavíristou, absolventem mistrovské školy na pražské konzervatoři.
Nyní nezbývá než se těšit, že po sto letech nalezne Sonáta F-moll svého interpreta a zazní k poctě svého tvůrce – sbormistra, pedagoga a skladatele Oldřicha Hilmery, od jehož narození uplyne letos v březnu 125 let, i k poctě dlouholetého organizátora kralupského hudebního života Jaroslava Ždímala.
autor: Jitka Lísková
REDAKCE: tel. č. 
